Pětiletá prodleva mezi řadovými deskami je u mladé kapely vcelku unikátní záležitost. Moravští MEMORIA si se svým třetím albem dali celkem načas. Přímočará, jednoduše vystavěná, ale nesmírně hitová a chytlavá rocková muzika s kořeny v doom metalu, fungovala velmi dobře jak ve studiové, tak především v koncertní podobě. A nebylo to samozřejmě jen díky živočišnému projevu teenagerky za mikrofonem Andreji Baslové. Zapamatovatelné, i když někdy přeci jen prvoplánové, melodie a celkově profesionální provedení alba „Timelessness“ dávaly velmi solidní vyhlídky do budoucna.

Nyní, po pěti letech, má MEMORIA pozici pochopitelně o něco horší. O skupině už se nehovoří jako o mladé naději, ale naopak považována za zkušený soubor má „povinnost“ přijít s materiálem kvalitním a pokud možno ještě lepším, než nabízel předchůdce. Snaha vymanit se z pocitů, které provázely přijetí pět let staré desky, je patrná od prvních tónů úvodní skladby „Faithless Prophet“. Ozvěny předchozí podstatně přímočařejší tvorby, s důrazem na zpěvné refrény, jsou lehce identifikovatelné i nadále a nevypadá to tak, že by se MEMORIA chtěli vzdát svých nejcennějších skladatelských devíz, ale je zde patrná snaha znít dospěleji a komplexněji. Písně si stále zachovávají velmi příjemné a chytlavé refrény („Faithless Prophet“, „High Spirits Too Low“), ale zastřešují je o poznání košatější i komplikovanější aranže. Právě zde je možná kámen úrazu prvotního nepříliš příjemného dojmu z „Ambivalent Ecstasy“. Asi nikdo nečekal, že skupina bude po letech pokračovat v naivní a triviální hitové hravosti, neboť v tomto směru prostě vlak dále nejede, ale srovnání s rozjařenou minulostí prostě muselo přijít. Problém je především v tom, že moravští na své posluchače kladou o poznání větší nároky a odmítají se smířit s rolí, která jim byla v minulosti přisouzena, tj. s rolí kapely, která především baví a příliš toho neřeší. Toto je možná největší, ovšem naštěstí jen prvotní, překážka k přijetí „Ambivalent Ecstasy“.

MEMORIA se však i přes výšeuvedené nepouští do nějaké příliš náročné a hloubavé hudby. Jistou formou bezstarostné radosti, především díky hlasivkám suverénní Andreji Baslové, vykazuje však jejich tvorba i nadále. Přesto se však do popředí dostávají i méně optimistické nálady, včetně nostalgie a smutku („Splintered Heaven“), a to jak v hudební, tak i v lyrické složce. Tvrdé kytarové riffy jsou jedním z těch vhodnějších prostředků k vyjádření emocí obsažených v textech. V drsnějších vokálních polohách, právě ve spojení s těžkým kytarovým spodkem, mi Moraváci dokonce připomenou norské MADDER MORTEM, což je srovnání, které by mě v souvislosti s MEMORIÍ ještě nedávno napadlo jen stěží. Snaha zpestřit aranžmá, nahrávka zní sytě i díky četným klávesovým rejstříkům a příjemnému zvuku violy, poznávacím to znakem už i v minulosti, se setkává s úspěchem a především písně jako „Shed The Old Skin“ rostou právě díky klávesám, smyčcům a vrstveným vokálům do posluchačsky přitažlivé krásy.

Jsem moc rád, že mi různé okolnosti nedovolily napsat tuto recenzi bezprostředně po seznámení se s obsahem novinky MEMORIE. Výsledný verdikt by byl o poznání tvrdší a jak se časem ukázalo, i zbytečně ukvapený a nespravedlivý. „Ambivalent Ecstasy“ není deskou bezchybnou, přesto je však deskou obsahující podařené písně a deskou, která potvrzuje status její tvůrců. Ti díky ní definitivně nakračují ze zástupu nadějných kapel směrem do řadu zkušených stálic.